2.6.2013 - sutinový trenink ve Šmolovech :) Pár fotek najdete zde.
25.5.2013 - naše brigáda se prezentovala na Leteckém dni v Čáslavi :) Součástí byla i ukázka záchranářského výcviku. U našeho stánku bylo celý den plno - zájem veřejnosti byl obdivuhodný. Fotečky z této velké akce najdete zde a zde.
18.5.2013 - naše brigáda pořádala v Hradci Králové zkoušky ZZZ a ZTV1. Všichni zkoušku splnili :) My s Boonem jsme složili ZTV1, což je již 4. záchranářská zkouška 1. stupně :) Na těchto zkouškách jsme měli již nové uniformy ;) Fotky ze zkoušek najdete zde a zde.
4.5.2013 - Krakonošův dogtreking 2013 - náš první oficiální dogtrek a to v kategorii MID OPEN 40 KM. Na tuhle akcičku s námi vyrazila Zuzka s Joyem a Markéta s Kofeinem - obě z naší brigády ;) Ač jsme se nejdříve drželi pospolu, tak jsme se postupně rozdělili - přeci jen každá z nás měla jiné tempo. Trasa vedla přenádherným Podkrkonoším - přes Zvičinu, Miletín a Lázně Bělohrad jsme se vrátili zpět do Pecky, odkud byl start. Malinko jsme si zašli a tak naše trasa měřila 44km a trvala nám 10 hodin 50 minut :) Tentokrát se to obešlo bez puchýřů, ale bolavé koleno (které bolelo po celou dobu) mi z posledních 4 km udělalo opravdové peklo :( ale došli jsme a to byl můj cíl ;) Bez focení se to neobešlo, tak se můžete juknout zde a zde.
27. - 28.4.2013 - sutinové soustředění ZBKHK v areálu bývalé firmy Vitka Brněnec. Fotodokumentaci z celého víkendu jsou zde.
15. - 16.4.2013 - bláznivý nápad jít za kamarádkou na Seč pěšky, se stal skutečností....tam a zpátky jsme ušli 62 km a trvalo nám to celkem 16 hodin :) Do cíle (domů) nám však chybělo nezdolaných 10 km, které už pro bolest z puchýřů nešlo dojít...doma jsme totálně odpadli. I přesto to byl skvělý trek se super zážitky ;) Fotečky z cesty najdete zde
13.1.2013 - první letošní trenink se uskutečnil za sice slunečného, ale silně mrazivého dne v Druhanově. Sešlo se nás opravdu hodně a tak krom rozkoukávání se nových psíků mezi námi, běžel trenink jako na drátku ;) Foto zde
2. - 4.11.2012 - Na pozvání přátel z Liberecké brigády jsme vyrazili na výcvikový víkend do Hradčan u Mimoně :) Na programu byl trenink ploch a sutin (budovy na nedalekém letišti). Po tomto víkendu jsme zase o spoustu zkušeností chytřejší ;) Fotky jsou zde
15.10.2012 - Celodenní pěší výlet na Melechov nám zabral celý den a ušli jsme 30 km. Foto z cesty zde
1.10.2012 - Nějak nás začalo bavit courání po okolí :) a tak jsme si vyrazili směr Lipnice nad Sázavou. Fotečky najdete zde.
29.7. - 4.8.2012 - Ve výcvikovém táboře na Spáleništi u Lipna proběhl LVT naší brigády. V průběhu týdne jsme se věnovali poslušnostem a speciálním pracem ať už na sutině nebo na vodě. Předposlední den tábora proběhly zkoušky ZZZ a ZZP1. Všichni zkoušku složili :) Juchů, Krystálek má ZZZ :-* Fotky najdete zde, zde a zde
25. - 27.6.2012 Tento víkend jsme měli soustředění u vodní nádrže Rozkoš. Počasí se vydařilo :) Potrenovali jsme jak speciální vodní práce, tak plošné vyhledávání a i na poslušnosti a dovednosti došlo ;) Fotky z tohoto víkendu najdete zde :)
23.6.2012 - Naše brigáda (ZBKHK) měla ukázku záchranářského výcviku na akci Open Skies for handicapped konané na letišti v Hradci Králové. Několik psovodů se za odměnu proletělo se psy v Andule (přesné označení neznám) a ostatní bez psů v CASA C-295M - 0455. Krásná akce a zážitků mnoho :) Fotky najdete zde a zde :)
5.5.2012 Po dlouhé době jsme byli potrenovat ve mlýně v Hostačově - no, dost se to tam změnilo...
7.4.2012 Sutinový trenink v Josefově u Jaroměře
28.3.2012 Ráno raníčko jsem pobalila nejnutnější věci, nějaký ten kousek mňamky pro sebe a pesany a vyrazili jsme do 12 km vzdálené Sluneční zátoky, kam jezdil na tábory Jaroslav Foglar. Celou dobu jsme šli po proudu podél řeky Sázavy, prošli cípem Přírodního parku Melechov a Přírodní rezervací Stvořidla. Posázaví je prostě nádherné a tak jsem cestu řádně zdokumentovala :) Boon celou dobu běhal jako o život a nesčetněkrát se koupal v Sázavě ;) Krystálek smočil kožich jen jednou a poslední 3 km se mi už pletl pod nohy, přeci jen to bylo na jeho krátké nožičky hodně cupitání.Tempo jsem musela nasadit trošku svižnější , to abychom ve Vilémovicích stihly čugálu :) Cesta nám trvala 3 hoďky a tak byl i čas na vyzkoušení GPS a pokochání se ve Sluneční zátoce ;)
Odpolko jsme autem dojeli na cvičák na kratičkou poslušnost a dovednost.Trošku jsme na poslušnost přes zimu dlabali a tak je nejvyšší čas zase začít s pravidelným treninkem :) Dneska jsme to ale vzali hodně vlažně ;) Krystálek dva přímáčky na ležící osobu a Boon kratičkou chůzi u nohy a vysoký žebřík.
24.3.2012 Sutinový trenink v ČKD v Hradci Králové. Díky velkému množství různých schodů to byl pro Boona náročnější terén, ale zvládl to :) Krystálek měl díky malým zkušenostem problém s pohybem ve tmě, ale přežil to bez újmy na těle ;) a díky čumáčku osoby dohledal. Cizí terén, nové situace - těch není nikdy dost ;)
10.3.2012 Námi plánovaný sutinový trenink v Montrazu bohužel nevyšel a tak jsme trenovali plošné vyhledání u vodárny.
26.2.2012 Poslední měsíc nám treninky časově nevycházely a tak jsme si při první příležitosti odskočili do Hradce Králové Na plachtu na plošný trenink. U nás chumelilo, ale v HK nás přivítalo sluníčko a jarní počasí. Po období netrénování byli Boon i Krysáček správně natěšení. Na jedné straně byl terén hustý a na druhé travnatý, za to samá mulda. Boon v obou terénech pracoval spolehlivě i s vysíláním do směrů a se značením bez kontaktu s figurantem :) Krystálek se v pro něj špatně prostupném terénu nechtěl ode mě moc vzdalovat a neustále byl obalen větvičkami, ale v travnatém terénu běhal na velké vzdálenosti a pracoval téměř samostaně a s podstatně větším elánem :) Celý trenink byl fajn - byla jsem ráda, že jsme se jeli ;)
11.2.2012 Místo lenošení jsme vyrazili na dvouhodinovou couračku po okolí ;)
29.1.2012 Konečně trošku víc sněhu na to, abychom vyrazili na lavinový trenink. Od každého jsme si zopakovali něco. Boon vysílačku na sáňky malinko pozapomněl, ale chůze ve stopě lyžaře a předměty byly naprosto super. Předměty hledal uvážlivě, bez zbytečného lítání a s nízkým nosem ;) a nalezené předměty mi přinesl i s předsednutím :D jo, jo, tohle zahřeje ;)
15.1.2012 Naladěni z minulého týdne jsme opět měli možnost potrenovat v Montrazu :) Je potřeba využít "špatného počasí" dokud to jde, protože jen co se oteplí, tak se asi ve firmě bude pracovat neustále.
7.1.2012 První letošní trenink na sebe nenechal dlouho čekat :) Pavel domluvil možnost treninku v areálu závodu Montraz v Dolní Březince. Všichni jsme se moc těšili (ostatně jako vždy) a byli zvědaví jaké prostory k treninku nám areál poskytne. Pro mojí sutinami zasaženou dušičku to byla jednoznačně budova na výrobu panelů ;) Nové prostory, prašno, průvan, spousta spodních i výškových úkrytů, roštové schody pro Boona na trenink jako dělané, prostě nebylo co dodat :) Krásné prostory a super trenink. Rozhodně jsme tu nebyli naposledy ;)
1.1.2012 K dnešní mu dni jsme ze ZBK Vysočina přestoupili do ZBK královéhradeckého kraje :)
31.12.2011 Poslední trenink letošního roku jsme strávili na letišti v Hradci Králové. Z mrazivého rána se vyklubal slunečný den :) A začali jsme velmi dobře. Boon mi při venčení skočil do křoví mezi 2 srny. Každá se rozeběhla na jinou stranu a tak Boon jen koukal z jedné na druhou. Okamžitě jsem ho přivolala a bez zaváhání přiběhl. Hurá!!! Jen škoda, že jsem neměla žádnou odměnu - srnky jsem tam opravdu nečekala. Jinak to byl náš premierový trenink v neznámém prostředí bez známého počtu osob, což mi dost rozhodilo nervíky a tím jsem nepříznivě ovlivnila práci psa. Všechno je ale jednou poprvé a tak jen čas ukáže, zda zkušenosti právě nabyté budeme schopni v budoucnu využít ;)
listopad 2011 Lucka dala z fotek za poslední rok dohromady album s názvem: Figurant (psovod) "v tísni" aneb kam všude je možné strčit figurku ;)
27.11.2011 Dnešní trenink se přesunul k vodárně do Opatovic. Na plánu byly plochy - teda nás popravdě nijak neberou, ale přímáků v Boonově případě na upuštění páry není nikdy dost ;) o to lépe se pak trenuje bezkontaktní značení. Krysáček je zase na plochy moc malý a tak mu sebemenší hromádka větviček dělá problémy - většinou si je přinese zamuchlané v kožichu. A tak jsem figurovala :)
19.11.2011 Brzkého stmívání jsme tentokrát využili k "nočnímu" treninku. Pro psy dosti známý terén nebyl po tmě to samé co ve dne, ale rozhodně jim známost místa v málo frekventovaných trenincích v noci mnohé usnadnila. Pro kluky byl večer s baterkama jedno velké dobrodružství, jen do figurování se vůbec nehrnuli. Vůbec jsem se jim nedivila - být na půdě, kde bylo ticho jako v hrobě a tak slyšet tlukot vlastního srdce, se mi 10 minut zdála neskutečná věčnost ;) Po dnešním treninku jsme zase o několik zkušeností bohatší ;)
5.11.2011 Dnes jsme s Boonem složili zkoušku ZZP1 ( zkoušku záchranných prací 1. stupně). Poslušnosti se konaly na cvičišti výcvikového střediska Obalovna ( ZBK Vysočina), speciální práce pak na nedalekém zámku v Červené Řečici. Lucce a Pavlovi děkuji za podporu a dokumentaci z celé akce. Samozřejmě děkuji všem, kteří nám pomáhali s přípravou ;)
29.10.2011 Dnes jsme se na treninku (stop, ploch a sutin) snad poprvé sešli všichni místní psovodi zabývající se záchranářským výcvikem. Skupinka 10 psovodů a 14 psů si samozřejmě vyžádala zdokumentování :D
15.10.2011 Po dlouhé době s námi jely děti na trenink a tak vzhledem k raním mrazíkům jsme se uchýlili do kravína v Druhanově. Zapojily jsme je do treninku nejen jako psovody, ale i jako figuranty, což se jim ohromně líbilo :D Foto zde.
10.9.2011 Další trenink v Druhanově tentokrát zaměřený na nové úkryty - když něco zajímavého najdem, šup s tím do kravína ;) Foto zde.
27.8.2011 Na treninku v Druhanově jsme se sešli v hojném počtu i s hosty ze ZBK Libereckého kraje. S Boonem a Krystalem jsem převážně využila neznámé figuranty. Dopolední vedro jsme strávili treninkem v kravíně, za mírného ochlazení velký babinec poobědval před kravínem a až velká zima nás odpoledne vyhnala k nám na teplý čaj a mňamky u kterých jsme brebentily ( jak je nám podobné ) jen a jen o psech ;) Foto z treninku zde a zde :)
18. - 21.8. 2011 V rámci přípravy na ZZP1 jsem se s Boonem zúčastnila sutinového soustředění ZBK Pardubického kraje ve Šlapanově. Každý den se trenovalo někde. A jelikož Boon nejvíce řeší schody ( které jsem mu ve štěněcím věku v domě bohužel zakazovala ) a nestabilní materiál, zaměřili jsme se převážně na pohyb v cizích prostorech. Pod vodní nádrží Hubenov to byly hlavně roštové schody, akustika a vlhko, ve špecharu v Květinově dřevěné schody a hromady zrní, tudíš sucho a prašno. Na zámku v Kvaseticích prohledával větší část objektu bez problémů. Po dvou dnech psíci dostali odměnu v podobě hromadného koupání, které moc dobře nedopadlo. Boon se popral s jedním psem a bohužel to odnesl majitel psa, který do toho chumlu strčil ruce. Bylo to nepříjemné, ale zkušenost obrovská. Poslední den jsme trenovali na zámku v Pohledu, kde jsme trenovali na půdě pohyb po dřevěných prknech. Jak to jen bylo možné, Boon seskočil na klenby a běhal pod podlahou. Ve sklepech jsme se zaměřili na pohyb po tmě a dohledávání osob, což díky klenbám nebylo nic jednoduchého. Uteklo to jako voda a díky kolegům z Pardubické brigády jsme strávili skvělý prodloužený víkend, ze kterého jsme si odvezli spoustu cenných zkušeností. Děkujeme :)
30.7.2011 Na Nemojáku nedaleko naší základny se konal Český pohár vodních prací dle ZVP3 a zkoušky ZVP2. Jako člen pořádající organizace jsem vypomáhala jako pomocník na člunu. Po celý den se bylo na co dívat :) Jen teplota 12°C a téměř celodenní déšť nabyly nijak příjemné.
16.7.2011 Dnes jsem s Boonem složila zkoušku ZVP1 ( zkoušku vodních prací 1. stupně). Zkoušky se konaly v Kroměříži.
Všem, ktěří nám pomáhali s treninkem na tuto zkoušku moc děkuju :)
2. - 6.7.2011 V této době jsme se účastnili vodního výcviku ZBK Královéhradeckého Kraje na Kachličce. V sobotu jsme postavili stany a plni nadšení hurá k vodě trenovat. Ještě, že tak. Večer už bylo citelně chladněji a lilo jako z konve. Nedělní dopoledne jsme strávili ve stanu s přemýšlením, zda to nezabalíme, protože lilo stále hodně a teplota se během poledne pohybovala stále kolem 8°C. Na vodní trenink neměl nikdo z nás ani pomyšlení a tak jsme naložili pesany a vyrazili do Druhanova do kravína na sutinový trenink. Po treninku jsme udělali malou zastávku u nás doma na zahřátí se čajem a povzbuzení kávou. Teplá sprcha přišla taky vhod :) Následující dny už bylo počasí podstatně lepší a tak jsme rána věnovali stopám a odpoledne treninku vodních prací. My s Boonem jsme dolaďovali poslední detaily před ZVP1, která nás čeká za 14 dní v Kroměříži. Snad poctivou přípravu zúročíme ;)
22.6.2011 Konečně naše parta vyrazila na vodní výcvik k rybníku u Malčína. Děti jely s námi :) Zvládl se trenink, vydovádět děti a pěkně si zaplavat ;)
27.3.2011 Vyrazili jsme na trenink na Prokopku. Tentokrát jsem vzala s sebou i Krystala :) Jako vždycky jsem se tam těšila - tam je prostě na co :) a počasí nám vyloženě přálo. Sešli jsme se v menším počtu a to bylo ideální. Boonovi při posledním treninku na Prokopce dělaly problémy převážně vyčnívající dráty a pohyb na nestabilním materiálu. Tentokrát s tím takový problém neměl, ale nějaké to zaváhání přeci jen bylo. Krysáček se s tímto terénem seznamoval - bylo mu naprosto šumák, po čem se pohybuje, ale překočit půl metrovou zídku, za kterou neviděl, problém byl. Ale překonal to bez mojí fyzické pomoci - prostě frajer :)Trenink jsem u obou zaměřila hlavně na pohyb v terénu - takže pouze přímá označení s odběhnutím. Jen jednou měl Boon lehký úkryt bez předchozího vizuálního kontaktu s figurantem. Oba pracovali nad moje očekávání úžasně :) Po treninku jsme se asi hoďku zdrželi a celý objekt prošli. Jestli to stihneme, ráda bych sem ještě někdy chtěla zajela potrenovat - díky zkušenostem, které tady získávám a díky skvělým kolegům to vždycky stojí za to jet takovou dálinu :)
23.3.2011 Boon už je zcela zdravý, tak jsme se vrhly na stopy a poslušnost.Včera měl Bon jen takovou lehoučkou stopu, ale dneska měl 2 hodiny starou stopu na hlíně a stopoval naprosto úžasně :) Krysáček měl taky stopičku, ale jen asi 80 kroků :) Na poslušnost jsem si vzala pomocníka klikr - po nastudování metodiky jsem s prvními výsledky spokojená, hlavně u Krystala, kdy úplně nový cvik tvarováním zvládl po dvou seriích. S Boonem to asi tak lehce nepůjde, ale to ukáže až čas.
11.3.2011 Tak Boon dostal antib. ještě na dalších 14 dní - takže volnější režim stále pokračuje. Už je ale nukleární až moc, takže kromě kratších procházek jsme po chvilkách začali na zahradě trénovat nové cviky poslušnosti. S Krystálkem jsem ve středu byla na stopě a v neděli ho beru na trenink do ploch. A poslušnost...ta se s ním cvičí jedna báseň :)
28.2.2011 Boon omarodil. Po několika podrobných vyšetřeních naštěstí nic vážného - zánět močových cest. Nasazená antib. by měla zabrat a holé břicho taky zaroste. Už aby byl zase nukleární :)
17.2.2011 Ve výcvikovém středisku Spáleniště jsem s Boonem sloužila zkoušku ZLP1 (zkouška lavinových prací 1.stupně)
4.2.2011 Přidala jsem odkazy na stránky našich přátel a známých
1.1.2011 K dnešnímu dni jsme byli s Boonem po ročním čekatelství přijati za členy ZBK kraje Vysočina 
. S Boonem nám zkouška ZPU1 opět nevyšla
, ale ze 16 bodů za stopu mám obrovskou radost
Dostali jsme diplom a dobrůtku pro Boona. Posuzovatelem byla stejně jako vloni Šimona Drábková. Akce byla velmi dobře organizovaná a atmosféra byla skvělá. Díky velkému vedru jsme bohužel vyrazili domů ještě před koncem akce. I tak byli oba pesani vyřízení. Celé odpoledne spali doma na dlažbě a chladili se.
Přitlačit ho ihned k zemi mi jaksi dělalo problém, ale když chci, tak je po mém vždycky. Je fakt, že bylo hnusný počasí a nebylo mi zrovna nejlíp ( leze na mně nejakej kykyrys), takže dobrá nálada jaksi vzala za své. Trochu jsem si jí napravila při kousání. Boona to totiž nesmírně baví. Jen během zimního období jaksi zlenivěl, což bylo na jeho akčnosti jasně vidět. Ale to se dalo čekat. Já tu kondičku taky budu muset nabrat. Domů jsem myslela, že nedolezu - bolel mě celý člověk, byl mi chvilku hic a pak zase zima, z nosu mi teklo jak z vodovodu. Po obědě jsem zalezla do postele. Doufám, že budu co nevidět ok. Jinak Boon celé odpoledne prospal. a dokonce funkční !!! Teď, když už vím jak na to, tak se mi to zdá opravdu jednoduché. Banner je vložený na úvodní stránce a v sekci odkazů, kde je zároveň uvedený i zdrojový kód. Pokud si ho budete chtít dát na stránky, tak dejte vědět, abych si mohla přidat já Vás.
).
. I když jsme ani jeden nevěděli, kde předmět je, Boon běžel prostě na jisto. A to byly předměty pod sněhem a umístěny tak, aby k nim přímo nevedla stopa. Takhle našel na cvičáku i kamrádčin ztracený míček - jak kdyby věděl, kde je. Je to prostě můj šikula..
). Jen co jsem otevřela dveře, na Boonovi jsem poznala, že se něco děje. Hned běžel k bráně a já za ním. Ten malej hajzlík poskakoval za bránou. Jak jsem měla strach, aby Krystal nevběhl do silnice, rychle jsem otevřela bránu a ani si nevšimla, že jsem tím vyplašila kočku, která seděla na tarasu. To už Boon za ní mazal a přímo do silnice. Slyšela jsem auto a zařvala na něj. Sice se otočil na zadních okamžitě, ale měl to jen tak tak. Kvůli kočce by se nechal přejet, blbec jeden. Měla jsem hrozný vztek - na oba. Krystala jsem dala domů a šla hledat, kudy se dostal ven. Když jsme před 14 dny začali Krystálka nechávat venku s Boonem bez dozoru, tak jsme ploty kontrolovali, ale jen očima. No a já zjistila, že sousedovic starý plot má pohyblivé (totálně shnilé) tyčky. Když si jen pomyslím, co všechno se mohlo stát...Nejhorší je, že sousedi tu přes zimu vůbec nejsou a my na ně nemáme kontakt. Ten plot je už teď obložený vším možným, aby vůbec stál. Než bude hezky, nemůžeme Krystala nechat na zahradě bez dozoru. A tak když jsme v práci, doma pěkně řádí. Abych nekecala, tak jenou za týden. Ale to je pak mazec.. Jeden jsem mu našla zacuchaný v kožíšku. . Předmět nezalehl ani jeden,ale zastavil se u nich
a hledal pamlsky. Lom vyfikl tak, jako snad nikdy - byla to paráda. Za stopu jsme dostali 8 bodů. Po návratu byl odpočinek, protože na řadě byla poslušnost ZOP. Pak jsme byli na řadě zase my. Boon přišel až na druhé přivolání. Šel silně otrávený a to už mi bylo jasné, že je to v háji. Začala jsem být silně nervozní. Chůze u nohy byla příšerná. Boon šel asi metr za mnou s hlavou svěšenou jako mezek. Na povely reagoval hodně opožděně. Požádala jsem paní rozhodčí o ukončení zkoušky, ale musela jsem pokračovat. Strašně jsem se styděla za tak neskutečně chabý výkon, protože ve stejném duchu pokračovaly další cviky poslušnosti. Jen dlouhodobé odložení bylo dokonalé. To už jsem ale za plentou brečela
. Když mi po hodnocení paní Nalezená oznámila, že na poslušnost ve skupině už nastoupit nemám, byl to pro mně konec světa. Cítila jsem vztek jak na sebe, tak i na Boona, lítost, ostudu, únavu a kdo ví co ještě. Chtěla jsem pryč, ale musela jsem počkat až do ukončení zkoušek. Bylo to utrpení, ale přežila jsem to. Po zkouškách jsem se paní rozhodčí ptala, proč nás ze zkoušky nevyhodila dřív, když to bylo už od začátku k pláči. Prý na Boonovi viděla jeho dominantní postavení ( díky čemu si nás všimla už před 14 dny na závodech ) a tak ho v tom nechtěla ještě více utvrdit. Potěšilo mně, že prý je vidět, že s ním cvičím, ale mám silně přitvrdit v důslednosti. Tohle nemám šanci zvládnout, alespoň v tuhle chvíli ne. Cítím šílenou únavu.. To by pro mně byla vytoužená odměna a hlavně motivace na výcvik. Tak nám držte palečky a pejskové tlapičky!!!. Budu doufat, že to byl jen momentální výpadek... a móóóc mu chutnal (jen díky jeho tempu bych brala oranici, aby mu dala zabrat a tím by se zpomali, ale to by bylo vůdči ostatním nefér).
. Měl asi dobrou... ale jeho pomalé cupitání ke mně nás stálo 3 body. O 3 bodíky jsme přišly při ovladatelnosti za pomalé obraty. Díky mé špatné povelové technice při štěkání jsme přišli též o 3 body - po zakmitání ukazováčkem jsem nedala ruku k tělu, ale čekala jsem, až se Boon rozštěká. Při přinášení aportu mně Boon přeběhl a tak jsem ho čekala z levé strany, ale on pořád nikde. Frajer si i s aportem v mordě vyběhl z placu a vesele si tam čuchal. Takže jasná nula. Skok vysoký a šplhem byl po 10 bodech. Ty ztrátové body mně sice mrzely, ale i tak jsem měla dobrý pocit. Paní rozhodčí nám pochválila náznaky očního kontaktu, že je to prý velice efektní. Nervozita se jaksi vytratila a já byla jistá, že skupina bude v pohodě. Kdybych jen tušila, jak to dopadne, tak se radši budu nervozitou klepat 2 dny. Boon mně totiž ve skupině totálně ignoroval, odstup měl snad 2 metry. Za ovladatelnost jsme přišli o 5 bodů. Při sedni, lehni, vstaň se mi zdálo, že se Boon srovnal, jenže ze vstaň si jaksi odběhl někam čuchat. Takže nula. Při odložení za pochodu si ty kroky navíc neodpustil, což nás stálo 2 body. Na nepříjemném terénu jsme přišli o 1 bod, snad za to, že si nechtěl sednout, to už fakt nevím, protože jsem byla tak naštvaná, že se to nedá popsat. Nárazový zvuk byl v naštěstí v pohodě. Náš chabý výkon si zpravedlivě zasloužil 13. místo. Obrečela jsem to. Věnuji Boonovi stašně moc času a on mi to takhle oplácí... Když to vemu zpětně, tak jsem byla trochu unavenější než kdy jindy a tak jsem si ten Boonův úlet asi moc brala. Taky mně napadlo, jestli to není tou jeho dominancí. Mám takový pocit, že má totiž stále ještě navrch... jen teď nevím, co s tím. Ty zkoušky bych nejraději odložila...). Na závod se těším, jen doufám, že nezopakuje to co dnes.... A protože ho máme doma, nastal ten správnej cvrkot. Krystala jsem vykoupala, vyfénovala a nakapala jsem jemu i Boonovi za krk Virbac. Ve městě jsem zkoupila Biolit a dírečku po dírečce jsem vyšplíchala půl baráku. Pak mi totiž došel Biolit. A tak jsem musela do Brodu do Alberta pro další várku. Radši jsem všechno vyprala a uklidila znova - na pouť jsem totiž měla perfektně vygruntováno. Taky jsem to všechno obulela. Ale mám to už za sebou, jen ještě peru oblečení, protože mi Krystal jednou vlezl do skříně a co kdyby tam nějaká potvora zůstala, nerada bych náš dům zase uváděla do sterilního prostředí. Pro jistotu jsem vyšplíchala i auto. Doufám, že je jestli někde nějaké byly, tak že jsou z nich mrtvolky.... Moc Vám všem děkuji. 
. Moc dobře ho totiž vidím - mám tak škvírku na šmírování. Neustále ho vracím na místo. Snad se to zlepší. Taky když k němu přicházím tak se hned, co ho obejdu, zvedá - lupen jeden . Při poslušnosti ve skupně to snad bude v pohodě, jen se s jedním psem moc nemusí. Sice si ho Boon nevšímá, ale jen co by ten druhý pes na něj zavrčel, Boon by vystartoval. Takže dokud nebude po zkouškách budu jak na trní.. A tak Jitka jako vždycky měla řešení po ruce. Na cvičáku jsme rozházeli předměty a Boon je pak měl aportovat. Nejprve mi to Jitka předvedla s Rotou, abych věděla jak by to mělo vypadat a pak jsme to vyzkoušeli s Bonem. Po povelu " hledej předmět" a ukázání do směru Boon vypadal jak když do něj píchne. Všechny předměty ukázkově a hlavně energicky a radostně aportoval. A tak jsme se domluvili, že v neděli na stopě vyzkoušíme místo zalehávání předmětů jejich aportování. Jsem na to docela zvědavá.. Měla jsem v plánu ho celou noc sledovat, ale usnula jsem. Když jsem se k ránu vzbudila, už to byl zase ten náš malý ďáblík
. A tak jsem si na Stvořidlech v hospůdce dala malou desítku a k tomu bramboráčky. No to byla mňamka...Domů jsem přišla utahaná jako pes, ale ne jako můj, ten byl živej až moc. Měli jsme s sebou asi 3 foťáky, ale nemáme žádnou fotěčku, protože jsme na to jaksi zapomněli. (kvůli záňetu dělohy) podstoupit operaci. Vypadá, že to zvládá skvěle, ale i přesto jí přejeme, aby se velice brzy uzdravila. ). Na jednom lomu hrozně zmatkoval. No a tempo... to bylo šílený - vodítko bylo tak napnutý, že málem prasklo, protože jsem mu jaksi nestíhala. Po stopě jsem mu v místním minikoupališti dopřála koupel, protože to vypadalo, že bude pěkný pařák. No z vody jsem ho nemohla dostat jako vždy. Fotečky dodám co nejdříve, některé jsou fakt úžasné. Navečer jsem měla v plánu další stopičku, ale...
Boon se v době oběda chtěl kamarádit s dospělou kočkou a jaksi narazil. Dostal takovej nářez, že jsem to jeho zakňučení slyšela až do kuchyně. Pak už jen polehával, ocas měl stažený mezi nohy, každou chvilku přecházel z jednoho místa na druhé a neustále měnil polohy.Myslela jsem si, že je tak vyděšenej z tý kočky. K večeru jsme se vrátili z koupálka a Boon se choval stejně. Najednou se mi zdálo, že to vůbec není můj pes. Žvýkací kosti se celé odpoledne ani nedotkl a stále jen polehával. Ten ocas měl opravdu divnej a tak jsem mu na něj šáhla a Boon vylítl bolestí, až zakvičel. Měla jsem strach, jestli si ho nezlomil, tak jsme radši vyrazili na vet.kliniku do Heřmanova Městce. Tam ho vyšetřili, zjistili, že má zvýšenou teplotu a udělali mu rentgen. Naštěstí si ten ocas u kořene jen pořádně narazil. Teplotu měl podle vet. z přehřátí ( i když celý den byl ve stínu), takže jsme večer vyrazili pouze na koupel a tím naše aktivity zkončili, protože i ve vodě, když plaval strašně kňučel. Bylo ale vidět, že je mu ve vodě dobře, protože jsem ho z ní dostávala skoro půl hodiny. Teplotu jsme hlídali i v neděli po návratu domů. Dopřáli jsme mu koupel v místním koupálku. Teď už je teplota v pořádku, ale ocas má pořád citlivý. Cvičit teď moc nebudeme, protože vím, jak naražená kostrč strašně bolí .
, ale na zalehávání předmětů si ne a ne vzpomenout. Musím mu to stále připomínat, protože už máme termín na zkoušky a to 24.10. . Jsou to sice ještě 3 měsíce, ale mně se zdá, že budeme mít se stopama, teda se zaleháváním, co dělat. Ob den si na zahradě hvízdnem poslušnost, tak je docela vidět zlepšení. Cvičíme navečer, když už není takové horko a co by můj drahoušek pro kus sýra neudělal. Oční kontakt záleží na jeho momentálním rozpoložení, ale i tak mi dělá radost. Zkoušeli jsme aportovat různé věci a donesl mi i lupen od kytky, kovový ventil( ale ten bral do huby za plastovou páčku), obal od mobilu i krabičku od cigaret ( ale tu strašně oslintal - že by taky chtěl kouřit?).). . Všechno nejlepší Boone
.a tak jsem Boona vychválila až do nebe a dostal velkou odměnu. Pak už byl čas na oběd a příprava na nutný návrat domů. Jako vždy jsem odjížděla s dobrým pocitem z příjemně stráveného víkendu se super lidičkama. No a teď už nás čeká zase hodně práce, protože na nápravu toho máme až až. Zkoušky se blíží a každého zbytečně ztraceného bodu je škoda.11.06.2009 Poslední dobou jsme chodili převážně na stopy. Pokaždé bylo jiné počasí - alespoň nás na zkouškách nepřekvapí. Pole jsou zarostlá, louky pomočkované a tak chodíme na jednu velkou louku. Snažím se, aby každá stopa byla úplně jiná ( až na terén). Měním počet předmětů, tvar stopy a její stáří. Boon už má taky za sebou první hodinovou stopu. Stále s Jitkou řešíme náš problém se zaleháváním. Přestala jsem na její radu dávat pamlsky pod předměty( do předmětů je kvůli Boonově žravosti dávat nemůžu) a odměňuji ho z ruky. Zatím tak efekt žádný není, ale při posledení stopě si u posledního předmětu lehl sám. Že by konečně bylo po problému? Zítra opět vyrážíme na výcvikový víkend na Obalovnu. Původně měl být zaměřen na vodu, ale pro malý zájem byl zrušen. Nejvíce se těším na videotréning - jsem zvědavá, jak nám to půjde, určitě to bude samý kopanec. Taky mohlo být trochu přijatelnější počasí, ale zatím to moc nevypadá.
Vzhledem k tomu, že jsem se odhodlala Boonovi vytvořit internetové stránky až nyní tj. 8.3. 2009 , pokusím se sepsat alespoň některé okamžiky z Boonova dosavadního života.
6.8.2007
V tento den jsme si já, manžel Pavel a náš syn Matěj jeli pro štěňátko do Dolního Města. Chovatel p.Frolík měl 3 pejsky a 6 fenek. Já chtěla pejska. Vůbec jsem netušila podle jakých kritérií bych měla vybírat. Ti 3 pejsci mi připadali úplně stejní, jen jeden se maličko lišil. A to v tom, že mezi očima měl postavenou řadu chlupů proti sobě a vypadalo to, jako kdyby tam měl ‘‘pankáče‘‘. Bylo to na něm strašně roztomilé a tak jsem si vybrala jeho. Když nám p. Frolík radil ohledně krmení a péče o štěňátko, přepadaly mě obavy, zda to všechno zvládnu. Přišlo poslední rozloučení s páníčkem a já brečela jak želva. Vezli jsme si domů malou 5-ti kilovou čokoládovou kuličku, které jsme dali jméno Boon( čti Bůn).
Vítej doma, Boone!
Na první Boonův týden u nás jsem si vzala dovolenou, aby se po tom, co jsme ho odvedli od maminky, necítil tak sám v cizím prostředí. Doma měl připravený pelíšek, misky, granulky, hračky a obojek s vodítkem. Po příjezdu domů si zalezl v kuchyni pod stůl a téměř okamžitě usnul. Po chvilce jsem ho přendala do pelíšku, kde v naprostém klidu chrupkal až do rána. Už si na všechno nevzpomínám, ale rozhodně mi v hlavě utkvěli všudypřítomné loužičky. Chodili jsme s ním ven snad každou půl hodinu, kde se nic nedělo, ale jen co jsme byli v obýváku nebo kuchyni, už tu byla loužička. První týden jen dělal samé loužičky, všechno okusoval a hodně spal. Týden utekl jako voda a já musela zase do práce. Moje mladší sestra Karolína měla ještě letní prázdniny, takže když jsme s Pavlem byli v práci, dělali Boonovi společnost Kája a Matýsek. Po odpolednách jsme začali chodit na krátké procházky a postupně jsme ho začali brát kam nás napadlo, aby si zvykal na různá prostředí, o která v našem městě není nouze. Snad jediné čeho se bál byly motorky, ale i to jsme časem překonali. Naše procházky mi připadaly jako křížové výslechy. Každý se ptal, co je to za plemeno, jak je starý, jak se jmenuje atd. Stejně jako já totiž málokdo věděl, že labradorští retrívři jsou kromě žlutých a černých také čokoládoví. Na přítomnost obojku nereagoval, ale vodítko se mu moc nezamlouvalo. Protože začal být čím dál těžší a už se dlouho nosit nedal, zkrátili jsme procházky a Boon hezky ťapkal po svých. Říkala jsem si, že přece takové malé štěňátko nebudu pořád přitahovat vodítkem a tak jsem mu tolerovala jeho tahání. A tak mojí vinou patří tahání na vodítku mezi naše slabé stránky. Vzhledem k tomu, že máme docela velký pozemek okolo domu, připravovali jsme Boona na celodenní pobyt venku a v době naší nepřítomnosti i na kotec, protože pozemek ještě nebyl kompletně oplocený. Zvyknul si docela rychle, ale dopolední pobyt v kotci, když nikdo z nás nebyl doma, prokňučel. Vím, že to tam pro něj bylo nudné, ale na druhou stranu velice bezpečné. Dopolední pobyt v kotci jsme mu po zbytek dne vynahrazovali svou společností, hraním a procházkami. Občas mě mrzelo, že Matěj o Boona nemá moc zájem. Jenže Matěj se jen nechtěl nechat Boonem okousávat, ten měl totiž zoubky jako jehličky a tak jeho přítomnost moc nevyhledával. Ale čas vše vyřešil a teď je Boon pro Matěje nejlepším polštářkem.
Poprvé u veterináře
Vybrali jsme si pana doktora Potockého. Boon se choval naprosto klidně. Nechal na sebe sahat a i prohlídka celého těla pro něj nebyla problém. Pan doktor byl fajn, Boona oočkoval a napsal nám další návštěvu spojenou s očkováním. V té době nás ani nenapadlo, jak často se zde budeme setkávat. Ale to si přečtete až o trochu níže.
Poprvé na cvičišti
Když byly Boonovi necelé 4 měsíce, zdálo se mi, že už je otrkaný až moc a že už by to chtělo, aby uměl trochu poslouchat a tak jsme vyrazili na cvičák. Vyzbrojená pamlsky a potrhlým štěnětem jsem dorazila na místo. Tam nás přivítali a nechali ostatní pejsky, aby se s Boonem očuchali. Pak jsme zkusili pár cviků, ale to byl horor – pamlsky, vodítko, prdlé štěně a já na to všechno měla jen 2 ruce… Boon domů nedošel, protože to máme docela daleko a byl taky pěkně unavený, takže když jsem dorazila domů a dala Boona do pelechu, málem mi obě ruce upadly. Po řádném odpočinku si vzal Boona do parády Matěj a to bych vám přála slyšet tu spršku povelů: ‘‘Sedni, lehni, ke mně, zůstaň, k noze, štěkej…‘‘ a Boon seděl před Matějem, koukal na něj a asi si říkal: ‘‘Jó, tak ty asi budeš ten marťan, že jo?‘‘ Od naší první návštěvy cvičáku tam chodíme pravidelně a od března 2008 jsme členy ZKO Světlá nad Sázavou.
Ach, ty čepice…
Kolem půl roku Boonova věku se mě známí často ptávali, jestli Boon není moc tlustý. No jak by mohl být můj pes tlustý-je to přece mohutné plemeno…Těch pár labradorů, co v našem městě je, vypadalo stejně, tak jakýpak tlustý. V té době jsme už dávno chodili na dlouhé procházky, takže pohybu měl dost. No a tak jsem jeho < xml:namespace prefix = st1 />30 kg vůbec nevěnovala pozornost.
Během ledna a února jsem byla bez práce a tak jsme s kamarádkou Janou a její hovawartkou Aurou chodili často na společné procházky. Janin syn Davídek většinou spinkal v kočárku, hafani spolu skotačili a my s Janou měli čas na brebentění. Když jsem nastoupila do nového zaměstnání, bylo po společných procházkách, najednou jsem na nic neměla čas. A tak když jsme se s Janou koncem dubna domluvili, že zase vyrazíme na procházku, moc jsem se těšila. No a tehdy se to stalo. Byl přenádherný sluneční den a tak jsme vyrazili do lesa, kde byl nádherný vzdoušek. Je tam taková menší tůňka a u ní lavičky a tak jsme zastavili, že chvilku posedíme. Davídkovi se spinkat nechtělo a tak ho Jana vyndala z kočárku a že bylo opravdu nádherně sundala mu i bavlněnou čepičku a položila ji na kočárek. Jenže co ten můj ztřeštěnec vyvedl, nám vyrazilo dech. Přilítl ke kočárku a čepici si odnesl jako nějakou trofej. Na přivolání nereagoval, spíš ho to lítání začalo bavit. Jenže ta čepice mu najednou zmizela v tlamě… On jí prostě sežral! Když se mi ho podařilo chytit, pokusila jsem se mu vyvolat zvracení, ale to nepomohlo. S Janou jsme usoudili, že ji snad vykálí, ale i tak jsme šli domů pěkně vykulené. Jenže 2 dny se nic nedělo. Zrovna jsme šli k veterináři na kontrolu, protože Boon před týdnem močil jen krev. Asi ledvinové kamínky, protože Boon strašně málo pil a tak mu vodu musím lít do granulí. Pan doktor jen kroutil hlavou, co je to naše psisko schopné sežrat, píchnul mu injekci na rozšíření střev a nařídil hladovku. 7.5. jsme šli na kontrolu a čepise stále nikde. Pan doktor se rozhodl, že mu udělá ultrazvukové vyšetření a rentgen a tak jsme se domluvili, že se večer sejdeme v Humpolci, kde pan doktor Pejchal má veškeré vybavení. Když jsem to vykulená říkala Pavlovi, přiznal se mi, že den před tím než sežral tu Davídkovu čepičku, vyskočil na Matěje a z hlavy mu sebral čepici, kterou hned sežral. To už i na mě bylo moc. V 19 h jsme byli v Humpolci a pan doktor Potocký už tam na nás čekal. Hned jsem mu řekla i o té druhé čepici. Ale tato informace už tak důležitá nebyla, zato později se ukázalo, že byla důležitá až moc. Boon na tom byl už tak zle, že se neudržel na nohou a tak hned dostal infuzi a po ní ještě jednu. Za ty dvě hodiny co mu kapaly trošku ožil a pan doktor mu udělal ultrazvuk. Střeva měl úplně prázdná a já trochu začala pochybovat, že ty čepice v sobě má. Když dorazil pan doktor Pejchal a přivezl rentgen, tak na něm také nic vidět nebylo. Moc tomu nevěřil, že by ty čepice v sobě Boon měl, ale pan doktor Potocký byl toho názoru, že tam určitě jsou. No a když se ode mě lékaři dozvěděli, že ta čepice sežraná jako druhá, měla šňůrky na uvázání, bylo rozhodnuto, že se bude operovat. Ty šňůrky by se totiž časem mohly uvolnit do střev a navázat na sebe střeva a to by Boon nemusel přežít. V čekárně jsem umírala strachy, takže když mi po 1 hodině donesli ukázat jednu čepici, spadl mi takový kámen ze srdce, že to muselo být slyšel na kilometry daleko. Ale vyhráno nebylo. Byla to totiž Matějova čepice, ale šňůrky měla ta Davídkova. Po půl hodině byla na světě i ta druhá čepice a já byla neskutečně šťastná, že to pro Boona dobře dopadlo. Když jsem Boona po dokončení operace uviděla, ukápla mi nejedna slza. Na břiše měl 11 stehů, protože čepice byly až v žaludku. Dostali jsme instrukce jak o maroda pečovat a úsměvnou radu, abych mu radši dávala žrát maso a ne čepiceJ S bezvládným Boonem jsme vyrazili domů, bylo už půl hodiny po půlnoci. Boon se probral z narkózy až ráno aneustále zvracel krev a chlupy. Dostával pít vodu a to jen po troškách, aby to zase nezvracel. Další den už jsme mu do vody mohli přidávat výživu v prášku a 5. den po operaci už mohl žrát speciální dietní konzervy z mletého lososa. Boon to všechno snášel velice dobře, ale my s Pavlem jsme už toho měli docela dost,protože 24 hodinový dozor by hodně náročný. Týden po operaci už jsme mohli chodit na kraťoučké procházky a tak kvůli stehům musel mít buď tričko a nebo tílko, aby se mu tam nic nedostalo nebo aby si ty stehy nevykousal. Vypadal jako borec. Párkrát jsem za sebou zaslechla poznámky typu: ‘‘No to je něco, za chvíli mu budou dávat i boty‘‘, tak to mě docela zamrzelo. 10 dní po operaci mu pan doktor vyndal stehy a mohli jsme přejít na domácí vařenou stravu, což pro mě jako paničku krmící svého psa granulemi byl nadlidský úkol. O to vaření nešlo, ale horší bylo vymyslet, co uvařit a aby to pro něj bylo výživné a pestré. Ale přežila jsem to. Boon po operaci zhubnul na 23 kg a od té doby váží maximálně 27 kg. Vypadá mnohem lépe, lehčeji a také je vidět jaké má svaly. Bohužel se od té doby potýkáme se zbarvením. Ještě v létě byl kromě hlavy zrzavý jako liška. Teď už má poctivě zrzavý jen konec ocasu. Na cvičáku si ze mě Leoš dělá srandu, že mu ho určitě přibarvuji. Rekonvalescence byla dlouhá, ale 2 měsíce po operaci už bylo vše ve starých kolejích.
Víkendový výcvik
Na začátku srpna 2008 jsme společně s Janou a hafanama vyrazili na prodloužený výcvikový víkend na Obalovnu. Přemluvili jsme i naši společnou kamarádku ze cvičáku Lenku s vlčím špicem Chazarem, aby jeli s námi. Bylo to o nervy. Boon byl jak z divokých vajec. Aura se hárala a tak středem jeho zájmu byla ona. Naše dosavadní poslušnost byla ta tam, ale když se na to dívám s odstupem času, tak se o poslušnosti moc hovořit nedá. Výcvik byl náročný. Přišlo mi, že všechno dělám špatně. Takové množství informací a jiný způsob výcviku mi bral veškerou moji zbývající energii. Měla jsem velké nutkání se na všechno vykašlat. To nebyly žádné rázné povely, ale takové laskavé, kterými psa k sobě přitáhnete jako kdyby jste byli šiška salámu. A takové množství pamlsků, které jsme dávali jako odměnu za každou správně povedenou věc, tak to jsem zírala. Myslela jsem, že na Boona to platit nebude, ale když si výcvikářka Irena Bartoňová vzala Boona, tak jsem jen zírala, protože ten s naprosto cizím člověkem, cvakal jak hodinky. Boon byl neustále ‘‘krok přede mnou‘‘ a já jako psovod amatér jsem neměla tušení, že je to jeho obrovským temperamentem se sklonem k dominantnímu chování, což mi řekla až Irena. Dostala jsem rady jak s ním pracovat, abych ten krok byla před ním já. Ireno, chtěla bych ti poděkovat za to nakopnutí a navrácenou chuť s ním pracovat. Doufám, že tě nezklamu, i když mi to asi chvilku bude trvat. Ale já to nevzdám. Jsem ráda, že jsem tě poznala. Zde jsme měli možnost seznámit se s obranou a zároveň vyzkoušet její nácvik. Boona to neskutečně bavilo a hlavně se u toho dost unavil jsem Do té doby jsem nevěděla o ničem, co by ho tak rychle vyčerpalo. Byl jak mílius. Ostatní účastníci výcviku byli taky skvělí, srdcem pejskaři. Večer u ohýnku se probíralo mnoho zkušeností a historek ze soužití se svými čtyřnohými miláčky, tak jsem i já, nováček v téhle společnosti, díky Boonem sežraným čepicím, pobavila všechny ostatní. No řekněte sami, znáte psa co sežral 2 dětské čepice? Hi, hi…
ZZO
Chtěla jsem si dokázat, že dokážu rad od Ireny náležitě využít a tak jsem se přihlásila na zkoušky, které koncem září pořádala naše ZKO. Pro nás nejvhodnější se mi zdála ZZO (zkouška základní ovladatelnosti). Ale hned po prvním nácviku v druhé polovině srpna mi spadl hřebínek. To byla katastrofa, a to doslova a do písmene. Boon si prostě dělal co chtěl. Na výcvik, kdy je na place pouze s jedním odloženým psem nebyl zvyklý, protože do té doby jsme cvičili pouze v řadě několika psovodů se psy. A tak se stalo, že jsme začali na cvičák chodit každý den. Přece jen do zkoušek zbýval měsíc a tak byla šance, že se náš výcvik trochu změní k lepšímu. Po týdnu jsem to chtěla vzdát. Naštěstí se naším parťákem na zkoušky stala Lenka s Chazarem a bylo to o něco lepší. Vzájemně jsme se při výcviku sledovaly a upozorňovaly jsme se na chyby, které jsme po začátku sekaly snad všude. A tak jsem večer usínala s řádem v ruce. Než jsme se nadály byl další týden pryč a za 14 dní už měly být zkoušky. Přivolání – žádné.Také se mi stalo, že ho ¼ hodiny naháněli všichni na cvičišti. Dlouhodobé odložení – bída. Vzteky už jsem byla bez sebe a tak jsem zase sklouzla k rázným povelům. Na Boona to zabralo a snad mě začal i respektovat. I rady ostatních kolegů připravujících se na zkoušky přispěli k našemu zlepšení. Také jsem byla nervózní, že nemám na nic čas – Matěj totiž začal v září chodit do 1. třídy. Nebýt Pavla, tak i kdybych se rozkrájela, nebylo by mi to nic platné. Pavel mě naštěstí zastal i jako mámu a tak jsme to všichni přežili. Pavle,díky.Bylo nám doporučeno, abychom alespoň 3 dny před zkouškami necvičili. No pro mě to po měsíčním každodenní výcviku bylo nepředstavitelné. Naštěstí jsem to vydržela. Z pátku na sobotu 20.září 2008 jsem nemohla dospat. Byla jsem hrozně nervózní, protože u Boona opravdu nikdy nevím, jak se bude chovat. Ještě ke všemu bylo neskutečně ošklivě a pršelo. Ani jsem nesnídala a vyrazila na cvičák. Ale pěkně okolo celého města, aby se Boon pořádně vyvenčil a po pravdě taky trochu unavil, protože to je pak o malinko klidnější a lépe poslouchá. V parku mi to nedalo a tak jsem ho pustila z vodítka a párkrát přivolala – on vždycky přišel! Tak mě to trochu uklidnilo, ale fakt jen trochu. Jako vždycky jsem byla na cvičáku mezi prvníma, protože kdybych měla někam přijít jen o minutu pozdě, tak by to byla moje smrt. Mezi známými tvářemi jsem se trochu uklidnila, ale jen co přijel pan rozhodčí Nekvapil, tak jsem si nedávala ani tu nejmenší naději na úspěch. Působil na mě totiž strašně přísným dojmem. Při zahájení zkoušek Boon vyskočil na rozhodčího a ve mně byla jen malá dušička, protože jsem věděla, že je to nepřípustné. Naštěstí rozhodčí v jeho chování viděl radost a žádný náznak agresivity a tak jsme mohli pokračovat. Teď něco o průběhu jednotlivých cviků: Přivolání – jen co cvakla karabina u vodítka, Boon byl v čudu. U klubovny totiž někdo baštil párečky a jídlo je pro něj magnet. Na povel rozhodčího jsem ho přivolala ke mně a páni, otočil se na zadních a mastil to ke mně, takže mi bylo úplně fuk, že nepředsedl, ale oběhl mě a sedl k noze, což nás stálo naštěstí jen 2 bodíky. Ovladatelnost na vodítku – to bylo v pořádku až na to, že kromě obratů na místě si Boon ode mě držel 0,5 m odstup (- 2 body). Sedni, lehni na vodítku u nohy – super. Odložení za pochodu vleže – tam byly 2 bodíky dole za to, že nevydržel ležet v poloze ‘‘sfinga‘‘. Aport volný – činku sice přinesl, ale místo odevzdání přede mnou zalehl a začal si s ní hrát, prdlouš jeden. Rozhodčí říkal, že je vidět, že je to ještě štěně( - 3 body). Dlouhodobé odložení – bez chybičky. Speciální cviky – 3x splnil. Pan rozhodčí mi během hodnocení říkal, abych se zaměřila na zlepšení očního kontaktu. S 51 body ze 60 možných jsme prospěli výborně a já byla neskutečně šťastná. Když jsem svého ďáblíka po poslušnosti odváděla do kotce, brečela jsem jak malá, protože jsem tak dobrý výsledek nečekala. Naši parťáci Lenka a Chazar dopadli mnohem lépe – byli vynikající. Fotografie ze zkoušek bohužel nemám.
Říjnový výcvikový víkend
Začátkem října jsme zase vyrazili na výcvikový víkend na Obalovnu, kde tentokrát byly prioritou přípravy na zkoušky dle řádu KJ Brno. Po složení ZZO jsem totiž dostala zálusk na ZOP (zkouška ovladatelnosti psa). Říkala jsem si, že když jsme udělali ZZO, že ZOPka bude máček. Ale tenhle víkend mě silně vyvedl z omylu. Boon mně měl opět silně na háku. Já z toho byla absolutně mimo. Laskavé povely opět byly ty tam a já byla zase jako generál. Ty naše stále nekončící problémy s přivoláním – kdybych alespoň věděla, kde jsem udělala chybu. Teda jestli se mi tohle někdy povede napravit…asi je to jen sen. Kdyby alespoň Boon nebyl takový paličák a tak přehnaně nabitý energií – i když hodně lidí říká, že je lepší psa krotit než ho nutit.Domů jsem přijela unavená a zklamaná, že se nám, teda spíš mě, nedařilo. Nesnáším neúspěch. Ten pocit, že nedokážu zužitkovat ve svůj prospěch to, co nás Irena učí, byl hrozný. Jenže mě už zase dochází energie…
ZOP
Na tuto zkoušku jsme se nijak zvlášť nepřipravovali.Cvičili jsme 2 x týdně. Kontrolovala nás Jitka krupičková st. Poslušnost byla podobná jako na předchozích zkouškách a cvičení v řadě pro nás nic nového nebylo. Jen se změnilo obsazení. Bohužel jsme měli ve skupině berňáka, se kterým se Boon moc nemusel. Den zkoušek 26.října 2008 – Tentokrát už jsem spala klidněji, protože jsem věděla jak takové zkoušky probíhají. Paní rozhodčí Nalezená byla velice sympatická paní. Po zahájení zkoušek jsem se jela podívat na stopy, abych si zkrátila čekání. Pak už jsme šli na řadu: Přivolání – ten hajzlík přišel až na potřetí, protože si musel půlku cvičáku očuchat. Ovladatelnost na vodítku - byla dobrá, až zase na tu vzdálenost mezi mnou a psem. Ovladatelnost bez vodítka – po pár obratech Boon vzal kramle brankou ke klubovně, kterou někdo jaksi zapomněl zavřít. Přivolala jsem ho až na potřetí, tak jsme si vysloužili nulu. Sedni, lehni, vstaň – tam byl jeden bod dole, ale už si nepamatuji za co. Dlouhodobé odložení – super. Skupinové cviky: ovladatelnost ve skupině – tam v protichodu po Boonovi vyjel ten berňák a Boon se pak na něj pořád otáčel. 5 bodů mínus. Sedni, lehni, vstaň ve skupině – bez chyby. Odložení – super. Chůze po nepříjemném terénu – 2 body dole, protože si tam nechtěl sednout. Přenesení psa – v poho. Celková známka dobře. Z této zkoušky jsem moc dobrý pocit neměla, snad kdybychom ji neudělali, bylo by to lepší. Ale prošli jsme a tak máme vykonané již 2 zkoušky. Možná si říkáte, proč o této zkoušce vůbec píšu, když se nám moc nepovedla. Nemám totiž ráda, když někdo ať už v čemkoli vyzdvihuje jen to dobré a o nezdarech raději mlčí. Vím, že to s Boonem díky jeho temperamentu nikdy nebudu mít lehké. Ale na to, že můj první pes je takovýhle péro, si myslím, že na tom zase tak špatně nejsem. Možná, že se Boon trošku zklidní až se přežene puberta J.
Chesterton Cup – Závod KK Telč dle ZPU 1
Výcvikový víkend na Obalovně na sebe nenechal dlouho čekat a tak jsem začátkem listopadu opět vyrazila. Už jsem si nic nechtěla dokazovat, ale těšila jsem se na lidičky, co tam jezdí a zase se se něco dozvědět. V sobotu se totiž konaly závody a v neděli zkoušky ZPU 1 dle řádu KJ Brno. Ani na závody jsem neměla v plánu nastoupit, ale tak nějak jsme se shodly, že není důležité vyhrát, ale zúčastnit se. A taky někdo musí být poslední, tak proč ne já, pokud si to zasloužím. Před závodem jsem přeci jenom byla trošku nervózní. Naštěstí pro nás to bylo beze stopy, protože závodu se zúčastnilo 18 psovodů. Ve dvojici jsme samozřejmě byli s Lenkou a Chazarem a vylosovali jsme si druhé pořadí, takže jsme to měli brzy za sebou. Přivolání – naprosto stejně jako u ZZO - po odepnutí z vodítka byl Boon fuč. Naštěstí po chvilce přišel. Cvik jsme ještě dělali na place. Sice přiběhl hned, ale taky mně hned obešel zase bez předsednutí ( - 4 body). Ovladatelnost bez vodítka – trošku se mi pozapomněl, když něco čuchal na zemi. A zase ta naše vzdálenost od nohy (- 4 body). Sedni, lehni, vstaň – bez ztráty bodu. Štěkání – chvilku mu trvalo než prvně zaštěkal ( - 2 body). Aport volný – opět si hrál, hračička moje( – 5 bodů). Skok vysoký – nula. Je fakt, že tenhle cvik jsme zkoušeli až večer před závody, takže jsem s tím počítala. Skok šplhem – při doběhu mně předběhl ( - 1 bod). Dlouhodobé odložení, psovod v úkrytu – super jako vždycky. Skupinové cviky: ovladatelnost ve skupině – krve by se ve mě nedořezal. Boon si chodil lážo plážo, tohohle pejska si očuchám a ty mi paničko vlez hezky na záda. Další nula. Sedni, lehni, vstaň ve skupině – ze stoje si bez povelu sednul (- 1 bod). Odložení za pochodu – vždycky zalehnul jenže tentokrát jsem se na povel otočila a Boon stál na místě jako přikovaný. Vydržel to ( - 4 body). Chůze po nepříjemném terénu- bez chyby. Lhostejnost k nárazovému zvuku – v pořádku. Celkem jsme získali 89 bodů a naše hodnocení si vysloužilo 16. místo. Vůbec mi nevadilo, že jsme byli třetí od konce, naopak jsem si ten závod užila. Možná proto, že mi o nic nešlo a že mezi soutěžícími také bylo pár záchranářských psů, což byla obrovská konkurence. Lenka s Chazarem se umístili na krásném 3. místě. Celý den převážně pršelo takže žádné fotečky nejsou. V něděli se konala zkouška ZPU 1, které jsem se neúčastnila. Bylo nádherné počasí a tak jsem jako nezávazný pozorovatel dělala fotodokumentaci. Byl to skvělý víkend. Další totiž bude asi až na jaře.
Silvestr
Ten jsme s Pavlem, Matějem i Boonem strávili na Obalovně. Bylo to fajn a pro samou srandu jsme půlnoc o 5 minut prošvihli. Po Novém roce bylo počasí ošklivé a my trávili skoro všechen čas doma. Mrzelo nás, že je Boon venku sám a tak je s námi doma. Zvyknul si velice rychle . Kolikrát vystrčí jen hlavu ze dveří a nejde se ani vyčůrat. Jeho nejoblíbenější místo je před krbem, pěkně u teplíčka. V domě může jen do kuchyně a obýváku a do patra nesmí vůbec. Po začátku si občas vyskočil na kuchyňskou linku jestli tam není něco k snědku, ale teď už si to nedovolí. Na gauč taky nesmí.
Další zkušenost
Byla by to fajn, kdyby už byl Matěj trochu pořádný. Ale není. A tak se stalo,že Boon mu sežral froté ponožku. A tak to vypadalo, že si projdeme kompletně vším jako vloni v květnu. Po 5 – ti dnech tj. 16.1. 2009 byla ponožka stále v Boonovi. A to už i já jsem viděla, že to není dobré. Jeli jsme k veterináři Potockému. Ten chtěl Boona ušetřit další operace a tak nám to domlouval v Praze na klinice, kde by Boonovi tu ponožku vytáhli endoskopem. Jenže tam bychom nestihli dojet a další možná návštěva byla možná až za 3 dny. Tak dlouho jsem čekat nechtěla. A tak nám pan Potocký dojednal audienci v Humpolci opět u pana vet. Pejchara. Ten mě naštěstí s úsměvem hned ve dveřích sprdnul, že mi minule říkal, že mám Boonovi dávat žrát maso. Boon už vypadal tak špatně, že se rozhodl, že je to jasné a že ultrazvuk ani rentgen dělat nebude a že se půjde na věc. Píchnul mu injekci na uspání a říkal, že se někdy stane, že zvířata vyzvrací obsah žaludku. Boon stál 5 minut jako socha s předkloněnou hlavou. V té době jsme si s panem Pejcharem povídali o úchylce, kterou ten můj pes má a ten se najednou otočil a za chvíli držel 2 dětské čepice – Boonovi čepice. Prý je tenkrát vyprali a uschovali si je jako raritu. Myslely jsme, že se uchechtáme, byla tam se mnou totiž ještě neteř Kristýnka. Boon začal najednou obracet žaludek a za chvíli byla ponožka na světě. Měla jsem obrovskou radost. Pan doktor mi na to řekl, že kdybychom jezdili častěji budou mít brzy výbavičku kompletníJ. Vyrazili jsme i se spícím Boonem domů, všichni šťastní, jak dobře to dopadlo. Už jsme byli pár bloků od domu, když se Boon probral. Chtěla jsem ho uklidnit a dala k němu ruku. Jen jsem slyšela jak něco křuplo,obrovská bolest a udělalo se mi zle. Boon se mi zakousl do ruky. Držel mi ruku snad 20 vteřin a vůbec nechtěl povolit. Druhou rukou jsem se mu snažila otevřít tlamu, aby povolil stisk, ale moc to nešlo. Pak povolil sevření sám. Zase usnul. Ale to už jsem ho v šoku držela za stahovák a z ruky se mi řinula krev. Kristýnka byla vykulená, bylo mi líto, že u toho musela být. Naštěstí seděla na místě spolujezdce – dostatečně daleko ode mne a Boona. Po příjezdu domů mu Pavel nasadil košík a odnesl ho stále ještě spícího domů. Přivázal ho na vodítko ke gauči a valili jsme na Brod do nemocnice. Cestou jsme volali našim, aby šli s Matějem k nám domů a dohlídli na Boona. Na pohotovosti byl konec světa – samé úrazy a bouračka. Po dvou hodinách mě ošetřili. Udělali mi rentgen, zda nemám něco zlomeného. Na palci a ukazováčku levé ruky jsem měla 4 rány každou 1 cm hlubokou. Rány mi vyčistili, potřeli něčím jako je vazelína a zavázali. To křupnutí, co jsem slyšela, bylo jak zajel zub do kloubu na palci. Celou cestu domů jsem přemýšlela, jestli tahle událost nějak změní můj vztah k Boonovi. Ten první den byl hrozný. Na psa jsem se nemohla ani podívat, natož k němu jít – měla jsem z něj totiž strach. Jen díky Pavlovi, který mi stále říkal, že o tom Boon vůbec neví ( což mi bylo taky naprosto jasné) a chodil se k němu mazlit stejně jako Matěj, jsem v sobě vše překonala. Ten pocit strachu z vlastního psa bych nikomu nepřála. Druhý den už to bylo docela dobré, ale ještě po nějakou dobu když zíval a já viděla tu jeho tlamu plnou zubů, mi naskakovala husí kůže. O povinných potvrzeních od veterináře, že pes nemá vzteklinu snad ani psát nemusím. Tam nám veterinář vysvětlil, že se Boon na chvíli probral z narkózy a protože byl dezorientovaný, tak se ze strachu bránil. Díky tomu narušenému kloubu jsem marodila měsíc. Teď už je to všechno v pořádku, jen ten palec ještě úplně neohnu. Díky této příhodě jsem zase o něco moudřejší.
A to je do data založení stránek asi tak všechno.
Nový blok - dvojitým kliknutím zde, zahájíte úpravu bloku...